Očkování

Zaočkovanost u dětí na Slovensku už několik let klesá. Nejsme jedinou zemí EU, kde je podobná situace. Na Slovensku je zavedeno povinné očkování od 50. let a v rámci očkovacího kalendáře platného v Slovenské republice se povinně očkuje proti 10 infekčním onemocněním. Podle vyjádření Tatiany Červeňové, hlavní hygieničky Slovenské republiky, díky dlouhodobému očkování v naší zemi vymizely nebo se výrazně snížil výskyt závažných, často i smrtelných infekčních onemocnění. Šlo zejména o černý kašel, záškrt a osýpky. S těmito onemocněními se běžně setkávali naši prarodiče v čase, kdy ještě očkování neexistovalo.

Stručná historie vakcinace

Židovská populace byla od pradávna ohrožována infekčními chorobami a epidemiemi. Proto se už starověké civilizace v Číně, Indii, Řecku a Říme snažily před nimi chránit pomocí zákroků, které se podobaly dnešnímu očkování. Opatření označovaná jako variolizace vedla k uměle navodené infekci. Riziko úmrtí po variolizaci však bylo poměrně vysoké (3-4%) a tato metoda nevedla k snížení intenzity epidemie.

Prelom nastal až v roce 1796, kdy Edward Jenner vyvinul první moderní vakcínu proti pravým neštovicím. O 100 let později v roce 1885, použil francouzský vědec Louis Pasteur oslabený virus vztekliny jako očkovací látku, která chránila proti infekci. Koncem 19. století byla vynalezena i vakcína proti moru. 20. století přineslo rychlý pokrok. Jonas Salk vyvinul v 50. letech vakcínu proti dětské obrně. Následovaly vakcíny proti osýpkám, mumpsu a zarděnkám. V roce 1980 WHO vyhlásila zánik pravých neštovic díky globální očkovací kampani.

Dnes máme vakcíny proti více než 20 život ohrožujícím chorobám. Nejnovější úspěchy zahrnují vakcíny proti HPV a COVID-19, demonstrující pokračující význam očkování v moderní medicíně. 

Proč je očkování důležité?

Očkování je důležité z několika klíčových důvodů. V první řadě, vakcíny chrání lidi před vážnými a potenciálně smrtelnými chorobami, jako jsou osýpky, mumps, zarděnky, černý kašel, tetanus či chřipka. Pro seniory, děti, těhotné ženy a chronicky nemocné může i „obyčejná chřipka“ vést k vážným komplikacím, hospitalizaci, či dokonce úmrtí.

Když je velká část populace zaočkována, šíření infekční choroby se zpomalí nebo úplně zastaví, čímž se chrání i ti, kteří nemohou být očkováni (například novorozenci, starší lidé a osoby s oslabeným imunitním systémem).

Vysoká míra očkování může také zabránit výskytu a šíření rozsáhlých epidemií a pandemie, což snižuje zatížení zdravotních systémů a chrání veřejné zdraví. Během propuknutí epidemie eboly v západní Africe v letech 2014 - 2016 nebyla zpočátku k dispozici žádná specifická vakcína. 

Rychlé úsilí v oblasti výzkumu a vývoje však vedlo k vývoji experimentálních vakcín proti ebole, které spolu s dalšími opatřeními sehrály důležitou úlohu při omezení šíření viru a záchraně lidských životů. Prevence chorob prostřednictvím očkování v neposlední řadě šetří náklady spojené s léčbou chorob, hospitalizací a ztrátou produktivity v důsledku nemocnosti a úmrtnosti. 

Světová zdravotnická organizace odhaduje, že každý dolar investovaný do očkování přináší návratnost 16 dolarů v ušetřených nákladech na zdravotní péči a zvýšené ekonomické produktivitě. Analýza provedená v EU ukázala, že vakcinace proti pneumokokovým onemocněním může snížit počet hospitalizací o více než 50%, což přináší úspory ve výši přibližně 800 milionů eur ročně v celé EU.

Fakta a mýty o očkování

1. Vývoj vakcíny trvá roky intenzivního výzkumu a testování
   Vývoj vakcíny je složitý proces, který zahrnuje několik fází včetně předklinického výzkumu, klinických zkoušek ve třech fázích a schvalování regulačními orgány. Například, vývoj vakcíny proti lidskému papilomaviru (HPV) trval více než 15 let, než byla v roce 2006 schválena. 
2. Některé vakcíny mohou poskytnout celoživotní ochranu
   Očkovací látky jako například vakcína proti osýpkám, mumpsu a zarděnkám (MMR) poskytují dlouhodobou až celoživotní ochranu po podání dvou dávek. Studie ukázaly, že efektivita této vakcíny je přibližně 97% pro osýpky a 88% pro mumps. Tyto vakcíny nejen chrání jednotlivce, ale také přispívají k dosažení kolektivní imunity.
3. Částečným mýtem je, že vakcíny způsobují autismus
   Tento mýtus vznikl po publikaci kontroverzní studie v roce 1998, která byla později stažena a její autor zbaven lékařské licence. Mnohé následné studie neprokázaly žádnou souvislost mezi vakcínami a autismem. Například, studie z roku 2019 zahrnující více než 650 000 dětí v Dánsku jednoznačně potvrdila, že neexistuje spojení mezi vakcinací a autismem.

Mezinárodní měsíc povědomí o očkování nám připomíná, že očkování není jen osobní volbou, ale také společenskou zodpovědností. Informovanost a aktivní účast na očkovacích programech může výrazně přispět k prevenci závažných onemocnění a ochraně zranitelných skupin. Přínosy očkování daleko převyšují jeho potenciální rizika.